There aren't any widgets in this section. Go to WP Admin → Appearance → Widgets and add some to Top Bar Widgets. You can disable this section in the Theme Options.

Stálice i nová jména

Aktuální výsledky J&T Banka Art Indexu znovu potvrdily na prvních příčkách Jiřího Kovandu, Evu Koťátkovou a Kateřinu Šedou. V první desítce došlo k obměně jediného jména, na dalších příčkách jsme však svědky posunů o deset i více míst. Nově se do aktualizované stovky dostalo sedm umělců, což je víc než v předchozích čtyřech ročnících.

Jiří Kovanda figuruje na první příčce indexu od jeho první edice v roce 2014. I když Kovandův úspěch odráží to, že vystavuje v mezinárodním kontextu déle než kterýkoliv ze sledovaných umělců, rozhodně nežije jen z minulých úspěchů. Svou pozici znovu potvrdil přesto, že do letošních výsledků již není započtena jeho účast na Documentě 12 v roce 2007, která patří mezi akce s nejvyšším bodovým hodnocením. Loni se zúčastnil čtrnácti skupinových výstav v Česku i v zahraničí, mimo jiné v Singapuru, Záhřebu, Barceloně či Hamburku. Kdybychom zohlednili jen body získané v loňském roce, Jiří Kovanda by se umístil na druhé příčce.

Nejvíce bodů za výstavy si již třetí rok po sobě připsala Eva Koťátková. Pětatřicetiletá umělkyně je dnes mezinárodně nejúspěšnějším českým umělcem a zjevně ji nezpomalilo ani mateřství. Samostatné výstavy měla loni ve Vídni, Berlíně, Düsseldorfu a Kolíně nad Rýnem, skupinové pak v osmi dalších městech od Šanghaje a Jakarty po Athény a Budapešť. V aktuálním indexu je bodový rozdíl mezi Koťátkovou a Kovandou pouhých pět procent, před rokem to byl jednou tolik. Dá se očekávat, že umělkyně svého někdejšího pedagoga z pražské AVU na první příčce brzy vystřídá.

Kateřina Šedá, která od druhého ročníku indexu figuruje na třetí příčce, byla v roce 2007 dalším českým účastníkem na Documentě, ani ji však výpadek bodů za tuto vysoce prestižní akci, která se koná jen jednou za pět let, nepoškodil. V loňském roce za své sociální projekty získala cenu Architekt roku a byla rovněž vybrána, aby letos reprezentovala Českou republiku na Bienále architektury v Benátkách. Její kniha Brnox byla oceněna cenou Magnesia Litera v kategorii publicistika a pod záštitou Národní galerie připravila projekt Vlaku kultury jezdícího na trase Praha-Drážďany.

Asi největší výtvarnou událostí na domácí scéně byla loni výstava Krištofa Kintery v Galerii Rudolfinum, která se stala nečekanou společenskou událostí a během necelých čtyř měsíců přilákala 162 tisíc návštěvníků. To je rekord nejen v kategorii současného umění, ale v denní návštěvnosti (1700 lidí denně) šlo o nejnavštěvovanější domácí výstavu vůbec. V Kinterově umístění v J&T Banka Art Indexu se nicméně tento úspěch bezprostředně neodrazil, neboť bodový odstup za čtvrtým Zbyňkem Baladránem je skoro 500 bodů.

Nováčkem v první desítce je Jakub Nepraš, který je jedním z nejvýraznějších mladých umělců pracujících v médiu videa a digitálně manipulovaného obrazu. Nepraš vytváří komplexní videoinstalace, které pracují s kontrastem mezi celkem a detailem. To, co na první pohled vypadá jako živá organická struktura, bývá abstraktním obrazem složeným ze záběrů aut či lidí na ulici. V prvním vydání indexu Jakub Nepraš figuroval na 25. místě, loni byl čtrnáctý. Stejně jako pro ostatní umělce v první desítce, potažmo v první dvacítce pro něj platí, že vystavuje nejen v České republice, ale i v zahraničí. Loni se účastnil skupinových výstav v Lisabonu a Lublani a samostatně vystavoval v Arnhemu v Nizozemí a v německém Stuttgartu. Zastupují jej galerie Waldburger Wouters v Bruselu a Arthobler v Curychu. V Česku je spojen s pražskou nekomerční Trafo Gallery, kterou před dvanácti lety pomáhal založit. Zajímavé prvenství Nepraš loni zaznamenal na aukčním trhu, když se jeho deset let staré video Cultures – Body na listopadové aukci společnosti Prague Auctions prodalo za vyvolávací cenu 212 tisíc korun. Šlo nejen o Neprašovu premiéru, ale i o první aukční prodej videa v Česku.

V rámci první stovky si meziročně nejvíce polepšili Richard Loskot, Roman Štětina a Robert Šalanda, tedy dva umělci pracující s elektronickým obrazem a jeden pravověrný malíř. Zatímco Loskot byl loni již potřetí ve finále Ceny Jindřicha Chalupeckého, lepší umístění Štětiny a Šalandy odráží spíše jejich kontinuální fungování na výtvarné scéně. Poprvé se do první stovky dostala sochařka Anna Hulačová, kterou jsme v loňské Ročence představovali jako Osobnost roku 2016. Loni měla mimo jiné samostatnou výstavu v renomované berlínské galerii Meyer Riegger, která zastupuje též Evu Koťátkovou a Jána Mančušku.

Z umělců mimo první stovku mají za sebou výstavně silný rok performer Vladimír Havlík, Barbora Fastrová, která se věnuje soše a fotografii, a letošní finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého Alžběta Bačíková.